Přispíváme do veřejné debaty o budoucím směřování českého zdravotnictví

Studie o potenciálu připojištění a doplňkové zdravotní péče z dílny CETA má zásadní analytické problémy. IEZ se v tomto komentáři zaměřuje na nejdůležitější z nich a upozorňuje, že diskuze o budoucnosti českého zdravotnictví má stát na datech a vyhnout se tendenční interpretaci vědeckých poznatků.

Lékaři chybí. Nedostatek zdravotního personálu v lékařských, ale i nelékařských profesích, je v rámci současné situace zdravotního systému stále často opakovaným tématem. Kapacity poskytované zdravotní péče jsou tak do značné míry napnuté. V tomto kontextu může být zajímavé podívat se na příliv nových posil do systému. Jaké jsou trendy v počtu absolventů medicíny v ČR? 

Hledáme-li odpověď na otázku, jak zlepšit finanční kondici moderních zdravotnických systémů, neměla by naší pozornosti uniknout obezita. Tento moderní fenomén, související do značné míry s mírou blahobytu naší společnosti, představuje značnou zátěž pro veřejné rozpočty. Nadměrné ukládání „nezdravého tuku“ totiž působí jako rizikový faktor pro mnoho chorob a komplikací, mezi které patří kardiovaskulární choroby, cukrovka 2. typu nebo různé druhy rakoviny. Dalo by se říct, že pro obézní část společnosti se i zdánlivě banální komplikace mohou stát složitějšími.

V České republice patří očkování proti chřipce mezi nepovinné očkování, jehož náklady hradí zdravotní pojišťovny pro specifické skupiny obyvatel. Zatím chybí standardní úhrada očkování pro širší populaci, s čímž souvisí také velmi nízká míra proočkovanosti. O tom, jak tento problém řešit na základě dat o klinických a ekonomických dopadech souvisejících s chřipkou, píší v grafu měsíce Barbora Decker, Robin Pokorný a Katarína Bakšiová.

AI Act je první komplexní regulací umělé inteligence v Evropě. Bude mít dopad na obory jako jsou HR nebo finanční sektor, může výrazně ale zasáhne také výrobce zdravotnických prostředků využívajících umělou inteligenci. Počet takových výrobků přitom bude pravděpodobně stále narůstat. Jaké jsou jeho implikace pro zdravotní systémy a inovátory, o tom píše Aneta Bernardová.

Jako screening se typicky označují programy, které plošně vyšetřují určitý segment populace za účelem včasné detekce onemocnění (viz např. NZIP). Nejčastěji se v českém kontextu hovoří o screeningu v souvislosti s nádorovými onemocněními, ale svou roli mohou tyto programy hrát také v prevenci kardiovaskulárních chorob či odhalování komplikací v těhotenství či raném dětství.