Využívá Česká republika skutečně všechny možné nástroje podpory nutričního zdraví? A jak si v tomto ohledu stojí ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi? Přesně na takové otázky odpovídá analýza publikovaná začátkem května v rámci projektu CO-CREATE, na kterém společně pracují World Cancer Research Fund (WCRF) a Norský státní zdravotní ústav. Primárním zájmem celého projektu je zdraví dospívajících. Jsou to právě dospívající, kteří jsou často vystaveni rizikovým vlivům. Šestina adolescentů v Evropě denně pije slazené nápoje a čtvrtina konzumuje denně sladkosti. Rizikové chování a vlivy se pak odráží ve vysokém výskytu nadváhy i obesity, a především zdravotních problémů s nimi spojených a to jak v období adolescence, tak později v dospělosti, do které se rizikové chování i zdravotní problémy přenáší. Cílem projektu je pak mimojiné právě rozšíření a posílení dostupných důkazů potřebných pro další rozvoj politiky v oblasti výživy a fyzické aktivity. Hodnocení proběhlo ve spolupráci s lokálními národními experty a s využitím nástroje, který byl pro tento účel vytvořen a validován v minulém roce. Základním kamenem hodnocení je tzv. NOURISHING framework.
Co je NOURISHING FRAMEWORK?
Tento rámec kategorizuje možné “policy actions” do tří domén, dle toho, skrze jakou součást systému působí. Intervence mohou směřovat na potravinové prostředí (food environment), potravinový systém (food system) a nebo na komunikaci behaviorální změny. Pro optimální efekt je doporučeno, aby státy implementovaly opatření napříč celý spektrem a příspěly tak ke zlepšení situace skutečně “na všech frontách”. Součástí frameworku je pak i databáze opatření, která jsou v jednotlivých kategoriích využívána jednotlivými státy světa, včetně informací o jejich efektivitě. Celý framework a databáze je tak užitečnou pomůckou (a inspirací) pro policy-makery, odborníky i občanská hnutí, jejichž zájmem je zlepšení zdravotního stavu celé populace.
Nástroj jako takový srovnává jednotlivé státy vůči standardu definovaném v NOURISHING framework. Pro každou kategorii je stanoven set kroků a podmínek, za jejichž naplňování dostávají státy body. Hodnocení se zaměřovalo pouze na již implementovaná opatření na národní úrovni. Opatření musela také vycházet od vlády nebo mít její explicitní podporu. Hodnocení také neřeší kvalitu implementace v jednotlivých státech, pouze existenci nějakého opatření (snahy) v dané oblasti. Díky tomu, že kritéria jsou jasně daná frameworkem, který poskytuje jakýsi “zlatý standard”, je možné srovnávat státy mezi sebou, zhodnotit, ve které kategorii existují největší mezery i sledovat vývoj v čase.
Jak hodnocení dopadlo?
Z 30 hodnocených států implementovali opatření ve všech deseti kategoriích pouze 3 z nich, alespoň v 9 kategoriích má nějaké opatření 11 států. Naopak, čtyři státy, mezi něž patří i České republika, mají nějaká opatření maximálně v 6 oblastech a jsou tak hodnoceny jako státy s nejméně komplexním přístupem k podpoře zdravého stravování.
Nejvíce jsou využívána opatření v kategorii nutričního označování na obalech, školních programů a stanovení limitů na obsah vybraných živin. Důvodem pro jejich “oblibu” je pak především to, že mnohé z nich jsou regulovány na úrovni EU – a státy EU tak dosahují alespoň středního hodnocení i v případě, že sami žádnou aktivitu v této oblasti nevyvinuli. Naopak, napříč evropskými státy je vidět nedostatečné (a často žádné) využítí intervencí v oblasti ekonomických nástrojů, stanovení pobídek a pravidel pro vytvoření zdravého prostředí v maloobchodě a stravovacích službách a zajištění souladu mezi potravinovými řetězci a zdravím, přestože právě intervence z této oblasti mají klíčovou roli, jelikož narozdíl od ostatních pracují na systémové úrovni.
A jaká doporučení přináší evaluace konkrétně pro Česko?
Inspirace je přitom v Evropě (i jinde) více než dostatek. Velmi dobře zavedený systém zdanění nezdravých potravin, včetně provedené evaluace jeho dopadů má např. Maďarsko. To díky zdanění nezdravých potravin nejenže prokazatelně dosáhlo změny v jejich konzumaci nebo zlepšení složení výrobků na trhu, zároveň daň přinesla během prvních čtyř let fungování do rozpočtu zhruba 219 milionů dolarů, využitých pro financování veřejného zdraví. V roce 2013 tato částka tvořila 1.2% vládních výdajů na zdraví. Příjmy z této daně tak například umožnily zvýšit mzdy 95 000 zdravotnických pracovníků. Rostoucí počet Evropských států také reaguje na doporučení vědců a odborných organizací a podporuje využívàní Nutri-Score systému označování potravin. I to již v praxi prokázalo, že skutečně pomáhá spotřebitelům činit lepsi volbu v moment nákupu a zároveň vytváří tlak na reformulaci potravin na straně výrobců.
Pozitivní příklady je možné nalézt prakticky v každé z hodnocených oblasti. Hlavní otázkou tak zůstává, zda je nutriční zdraví pro Česko prioritou dost velkou na vytvoření politické vůle ke změně, na lokální tak celoevropské úrovni.
Benchmarking tool a evropské výsledky: https://www.wcrf.org/policy/benchmarking-nutrition-policy/
Výsledky pro jednotlivé hodnocené státy: https://www.wcrf.org/policy/nutrition-policy-snapshots/
