Tento graf měsíce vychází z dat Eurostatu, která poskytují pohled na průměrnou dobu hospitalizace pacientů s různými diagnózamiv různých věkových kohortách. V posledních měsících jsme se tematicky zaměřovali na stárnutí populace, a proto jsme i zde vybrali diagnózy zajímavé zejména z tohoto pohledu. Přesně jde o frakturu stehenní kosti a zápal plic, které pro mnoho pacientů v pokročilém věku znamenají začátek vyššího stupně nesoběstačnosti. Poslední z trojice grafů jsme zaměřili na mezinárodní srovnání průměrné doby hospitalizace pacientů s diagnózou Alzheimerovy choroby.
Pro vysvětlení prvních 2 grafů je důležité upozornit na logiku představené vizualizace dat - u každého státu se zaměřujeme na 3 věkové kohorty - 25 až 29 let, 45 až 49 let a 85 až 89 let. Poslední věková kategorie je zvolena díky tomu, že znázorňuje průměrný věk klientů dlouhodobé péče v pobytových službách. Všem je jistě jasné, že člověk v nejmladší věkové kategorii se zotavuje nejrychleji. Chtěli jsme však znázornit i procentuální rozdíl v dobách hospitalizace mezi nejmladší a nejstarší sledovanou věkovou skupinou. Pokud je tato procentuální změna u většiny států v rozmezí 60-80 % např. u fraktury stehenní kosti (předpokládáme tedy, že se věk pacienta projevuje ve zhoršeném hojení o tento čas), je prostor pro odbornou debatu, proč v ČR je tento ukazatel na hranici 150 % a v absolutním pojetí se jedná o nejvyšší hodnoty.
Jako hypotéza se nabízí zhoršený zdravotní stav obyvatelstva v pokročilém věku v ČR. Pokud má pacient řadu komorbidit, které prodlužují jeho pobyt v nemocnici - daný indikátor ztrácí svoji vypovídající hodnotu. To však vyvrací data Eurostatu v oblasti indikátoru HLY (Healthy LIfe Years - odhad, kolik let života ve zdraví zbývá jedinci v určitém věku), kde u odhadů pro populaci ve věku 65 let se ČR (7,4 zdravých let) pohybuje na podobné hodnotě jako Německo (8,4 zdravých let) a je na tom mnohem lépe než Slovensko (4,8 zdravých let). Tato hypotéza se proto jeví jako méně pravděpodobná.
Co však lze pozorovat na prvních 2 grafech s jistotou - v ČR se pacienti ve věkové kohortě 85-89 let s danými diagnózami léčí nejdelší dobu. Je otázkou, čím je tento stav způsoben. Je velmi pravděpodobné, že roli bude hrát mnoho faktorů. Na druhou stranu lze spekulovat, že státy s rozvinutými systémy terénní a ambulantní dlouhodobé péče (Nizozemsko, Norsko) vykazují jednoznačně nejnižší absolutní počty dnů strávených v zařízeních. Tento trend potvrzuje i graf č. 3, na kterém lze jasně vidět, že průměrná doba hospitalizace pacientů s Alzheimerovou chorobou je v ČR nadprůměrná v porovnání s vybranými státy.
Je nutné dodat, že data v letech 2020 a 2021 jistě ovlivnila pandemie nemoci covid-19, proto nelze vyvozovat kategorické závěry. Zároveň se však musíme ptát, jaké změny nás dělí od premiantů, jakými jsou např. právě Norsko či Nizozemsko.
