Každoročně publikovaná analýza EFPIA W.A.I.T. Indicator sleduje dostupnost nově schválených léčiv v zemích Evropské unie. Podle těchto dat se v České republice dlouhodobě zvyšuje dostupnost lékových novinek – v roce 2019 se ČR umístila na osmnácté příčce, zatímco v roce 2021 se posunula na 11. místo a v roce 2023 to už bylo 7. místo.
Českým pacientům tak bylo v roce 2023 alespoň částečně dostupných 104 léků z celkového počtu 167 nově schválených přípravků v uplynulých čtyřech letech, jež jsou určeny k léčbě některých typů rakoviny, vzácných, neurologických a dalších onemocnění. To ale bohužel neznamená, že by český pacient měl sedmou nejvyšší šanci, že se k inovativní léčbě reálně dostane.
Zároveň totiž není možné jednoduše určit, zda jsou nové léky dostupné všem pacientům, kteří by je potřebovali, protože analýza WAIT pouze zaznamenává, zda na lék dosáhl alespoň jeden pacienta v zemi. To může znamenat, že přístup k léčbě je v různých oblastech omezený. V České republice, kde existují rozdíly v kvalitě zdravotní péče mezi kraji a zároveň jsou zde omezené kapacity specializovaných center, je dostupnost moderních terapií ještě více ztížena. Podání léčiva je navíc v mnohých případech limitováno indikačním omezením úhrady oproti terapeutické indikaci definované v tzv. Souhrnu údajů o přípravku (SPC). To znamená, že léky jsou často hrazeny jen u části indikované populace, ať už z důvodu rigidní hranice ochoty platit či kvůli snaze omezit dopad do rozpočtu. V případech, kdy by širší využití mělo (relativně) vysoký finanční dopad, nemusí být toto rozšíření akceptovatelné zdravotními pojišťovnami, přestože lék může být vysoce nákladově efektivní a může mít vysokou přidanou hodnotu i pro tuto širší populaci. Dalším důvodem omezené dostupnosti léčivých přípravků je preskripční omezení, kdy daný lék mohou předepisovat pouze lékaři ve specializovaných centrech, nikoli například praktičtí lékaři či jiní lékaři mimo specializovaná centra, na které by mohla být preskripce v určitých případech delegována (např. v oblasti onkologické péče). Podíl pacientů, kteří se k inovativní léčbě skutečně dostanou, ovlivňují ale i další faktory, jako například obchodní strategie farmaceutických společností a jejich omezené výrobní kapacity.
V tomto směru proto ČR momentálně zaostává za evropským průměrem, kdy v roce 2023 bylo plně dostupných pouze 17 % z těchto léků ve srovnání s EU průměrem 60 %. To odpovídá 25. místu z 36 zemí). Nicméně v předchozích letech se jednalo průměrně o 70 % - 84 % ve srovnání s evropským průměrem 63 % - 70 % (roky 2020-22).
Existuje zde tedy jasný prostor pro zlepšení - například na úrovni dalšího rozvoje metodik zdravotních pojišťoven hodnotících akceptovatelnost dopadu do rozpočtu a úpravy metody výpočtu hranice ochoty platit či většího rozšíření delegované preskripce.
