Demografický a sociální vývoj vyspělých společností s sebou nese celou řadu výzev. Naše poslední výstupy se věnovaly mj. fenoménu stárnutí populace, který v následujících letech výrazně zasáhne do stability zdravotních a sociálních systémů. Další významně znepokojivý fenomén je zvyšování tělesné hmotnosti, resp. obezita. Tento stav je zapříčiněn množstvím faktorů, mezi které patří nadměrná konzumace jídla a pití, nedostatek pohybu či přítomnost obezitogenního prostředí. Jak si ukážeme později, obezita má také důležité styčné body se stárnutím.
Závažnost obezity z hlediska dopadů na zdraví je poměrně dobře popsána v řadě studií (link). Prostřednictvím hypertenze, oxidativního stresu a inzulínové rezistence může docházet ke vzniku diabetu 2. typu; prostřednictvím dyslipidemie se zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob. Důsledky pro kvalitu života a duševní zdraví jsou rovněž dobře zdokumentované (link). Celkově se nevyvážená kalorická bilance v poslední době ukazuje jako jedna z nejzávažnějších preventabilních příčin předčasné úmrtnosti a řady chronických onemocnění.
Jak zvážit závažnost problému?
Mapování prevalence nadváhy a obezity je komplikováno tím, že sběr dat probíhá na základě sebehodnocení respondentů – to je případ celoevropské studie European Health Examination Survey (EHES) 2019, která poskytuje nejnovější odhady rozsahu tohoto zdravotního problému v české populaci.
Šetření EHES 2019 ukázalo, že nad hranicí “normální hmotnosti” (BMI > 25) se v české populaci pohybuje 77 % mužů a 56 % žen; z toho do kategorie “obezita” (BMI > 30) spadá 33 % mužů a 26 % žen. Co se týče doporučeného obvodu pasu, 64 % populace vykazuje vyšší hodnoty (link). Ze srovnání s EHES 2014 vyplývá, že se tyto problémy postupem času zhoršují, a to zejména u mužské populace (link).
Obezita a s ní spojené zdravotní problémy samozřejmě představují značnou zátěž pro veřejné rozpočty. S rostoucí prevalencí narůstají i finanční dopady: dle některých odhadů dosáhnou za několik let každoroční světové ekonomické důsledky obezity 4.3 bilionu amerických dolarů, neboli téměř 3 % globálního HDP (link). Pro představu se jedná o podobnou zátěž veřejných financí jako v případě pandemie COVID-19 v roce 2020. Tento odhad je založen na předpokladu, že celosvětová prevalence obezity a nadváhy naroste ze současných 38 % na 51 % v roce 2035.
Jak je na tom s ekonomickými dopady obezity Česko? Dle nejnovějších publikovaných odhadů (link) se jedná o zátěž ve výši 40 miliard korun ročně, což odpovídá asi 0,8 % HDP. Z toho 14,5 miliard Kč tvoří přímé náklady na zdravotní péči (neboli 3,4 % výdajů zdravotního systému ČR). Největší položku tvořily náklady na léčbu diabetu 2. typu, které lze připsat právě obezitě, a to ve výši 2,3 miliardy korun ročně. Tyto odhady prozatím neberou v potaz nová data o prevalenci z roku 2019 zmíněné výše, nicméně v současné době je v přípravě nová kalkulace, na které pracuje think-tank České priority. Tato připravovaná studie také shrne některé potenciálně slibné intervence pro snížení míry obezity v české populaci.
Zvyšování věku vs. zvyšování hmotnosti
Jak souvisí obezita s fenoménem stárnutí? V prvé řadě může nadměrný přísun kalorií urychlovat samotný proces biologického stárnutí, čímž může přispět ke zvyšování zátěže zdravotnického systému (link). Tým Tomáše Hájka z NUDZ ve spolupráci s kanadskými a německými vědci také poukázal na korelaci mezi BMI a procesem stárnutí mozku (link). Problém však ale nastává i v opačném směru, kdy samotné stárnutí může zvyšovat výskyt nadměrné tělesné hmotnosti: důvodem může být mj. snižující se výdej energie organismu s rostoucím věkem (link). Neupraví-li stárnoucí osoba svůj životní styl tak, aby reflektovala snížený výdej kalorií, zvýší se pravděpodobnost kumulace tělesného tuku a zvýšení zdravotních rizik. Kumulace zdravotních problémů ve stáří a zvyšující se prevalence obezity v této populaci může do budoucna způsobit značné šoky ve zdravotním systému, nicméně vhodně nastavené intervence mohou některé negativní dopady zmírnit (link).
Cesta k zeštíhlení populace
Naději pro zlepšení situace napříč demografickými kategoriemi nabízí také nové léky na bázi semaglutidů (prodávané v ČR pod značkou Ozempic). Podle dosavadních studií (např. zde) lze za pomoci těchto látek docílit vyšších efektů ve snižování obezity než na základě “pouhých” změn životního stylu. Dosažené výsledky však mají tendenci ubírat na síle po skončení léčby – nelze proto tuto intervenci považovat za všelék, ale jako další z možných nástrojů, které mají k dispozici diabetologové či endokrinologové. Dalším krokem pro zvýšení potenciálu tohoto léčiva v českém prostředí by mohlo být umožnění jeho indikace i pro nediabetické pacienty po americkém vzoru.
Kromě farmakoterapie a bariatrie je však důležité dbát na systematickou podporu zdravého životního stylu (ze strany pojišťoven), odstraňování prvků obezitogenního prostředí (ze strany institucí veřejné správy a zaměstnavatelů) a komplexní edukaci již na úrovni základních škol. U starší populace je vhodné kombinovat intenzivní poradenství s rezistenčním tréninkem, který pomůže omezit nežádoucí účinky ztráty svalové hmoty (link). Obezita je problém náročný, ale naštěstí také řešitelný.
