V České republice patří očkování proti chřipce mezi nepovinné očkování, jehož náklady hradí zdravotní pojišťovny pro specifické skupiny obyvatel, jako jsou osoby nad 65 let, zdravotníci, chronicky nemocní nebo osoby umístěné v zařízeních dlouhodobé péče. Česká vakcinologická společnost doporučuje každoroční očkování všech osob od 6 měsíců věku, zejména dospělých nad 50 let, dětí mezi 6 měsíci až 5 lety nebo těhotných žen. V těchto indikacích ale vakcína zatím není standardně hrazena. Problematická však není jen absence standardní úhrady pro širší populaci, ale také velmi nízká míra proočkovanosti v České republice.
V celkové populaci se očkuje pouze 5 až 8 % obyvatel, u seniorů nad 65 let pak průměrně přes 20 % ročně. Tato čísla jsou významně pod doporučenou hranicí 75 % stanovenou WHO a Evropskou unií pro osoby ohrožené závažným průběhem chřipky. Nízká proočkovanost proto představuje závažný problém pro veřejné zdraví v České republice.
V míře proočkovanosti Česká republika výrazně zaostává za řadou evropských států. Například v Irsku, Dánsku, Nizozemí, Španělsku nebo Norsku proočkovanost v této věkové skupině přesahuje 65 %.
Očkování je klíčovým pilířem prevence, přičemž nízká proočkovanost v ohrožených skupinách má nejen zdravotní, ale i ekonomické dopady. Na základě zdravotně-ekonomické analýzy Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment (iHETA), kterou zpracovali autoři Tomáš Doležal a Barbora Decker, je zřejmé, že zvýšení proočkovanosti by mělo významný pozitivní dopad jak na zdraví obyvatel, tak na finanční stabilitu zdravotního systému. Pokud by se podařilo dosáhnout 75% proočkovanosti, mohlo by se zabránit více než 47 tisícům návštěv u praktických lékařů, téměř 5 tisícům hospitalizací a více než 2 tisícům úmrtí.
Výsledky této zdravotně-ekonomické analýzy ukazují, že rozšíření očkování proti chřipce na co největší procento rizikové populace je výhodné jak z pohledu medicínského, tak ekonomického. Přestože vyšší proočkovanost zpočátku zvyšuje výdaje zdravotních pojišťoven na nákup vakcín, tyto náklady jsou částečně kompenzovány výraznými úsporami v léčbě nemocných. Když se navíc do této analýzy zapojí i přínosy v podobě snížené pracovní neschopnosti a vyšší produktivity, stává se očkování ještě ekonomicky výhodnější, protože kromě přímých úspor ve zdravotní péči přináší i pozitivní dopady na ekonomiku jako celek.
Cílem očkovací strategie v České republice by tedy mělo být zvýšení proočkovanosti, především u rizikových skupin. Klíčovým krokem je zvyšování zdravotní gramotnosti a osvěta o důležitosti očkování jako základní prevence chřipky. Zdravotníci, pojišťovny a státní orgány musí společně usilovat o rozšíření vakcinace mezi seniory, chronicky nemocné a další rizikové skupiny, kterým je vakcína již dnes hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Dalším cílem by mělo být rozšíření úhrady očkování i pro další skupiny obyvatel v souladu s doporučením České vakcinologické společnosti.
Nejvhodnější doba pro očkování je před začátkem chřipkové sezóny, tedy mezi říjnem a prosincem. Vakcíny pro danou sezónu se na trhu objevují v září a jejich optimální účinnost je zachována po celou dobu chřipkové epidemie, která v České republice vrcholí obvykle mezi prosincem a březnem. Očkování lze provést i na začátku epidemie, je však třeba počítat s tím, že ochrana nastupuje až za přibližně 14 dní.
Očkování je nejefektivnější prevencí proti chřipce a zvýšení proočkovanosti by mělo být prioritou nás všech. Zejména osoby starší 65 let a chronicky nemocní mají díky očkování šanci významně snížit riziko vážného průběhu nemoci a komplikací, včetně hospitalizace a úmrtí. Je klíčové proto zvážit očkování jako důležitý krok k ochraně svého zdraví, zejména u osob, které patří do některé z rizikových skupin nebo jsou s takovou osobou v kontaktu.
