V současné době čelíme výzvám v oblasti duševního zdraví, které se stávají stále zřetelnější. Statistiky Světové zdravotnické organizace uvádějí, že s duševním onemocněním žije až každý osmý obyvatel naší planety.[1] Pokud se podíváme přímo do České republiky situace není jiná. V období mezi lety 2010 a 2021 jsme zaznamenali 22% nárůst počtu osob diagnostikovaných s psychiatrickými onemocněními, což je meziročně nárůst o 2 % až 2,5 %.[2] Tento trend potvrzují i další metriky, jako například spotřeba antidepresiv, která jak ve Světě tak v Česku dramaticky roste.[3] Podobných indikátorů je spousty a nemuseli bychom chodit daleko abychom našli další, které by jenom potvrdili, že se situace okolo duševních chorob a mentálního zdraví zhoršuje a je nutné ji aktivně řešit.
V jednom z našich rozhovorů se Matěj Kučera s jeho hostem PhDr. Petrem Winklerem, Ph.D věnovali podrobně Psychiatrické reformě, která v České republice představuje symbol aktivního přístupu k otázkám duševního zdraví, psychiatrické péči a podobným oblastem. Ve veřejném prostoru se o ní hovoří jak v pozitivním, tak v negativním světle.
Nicméně, jaká je skutečně realita? Co ukazují data? Jaké konkrétní změny již reforma přinesla, a kde naopak jsou výsledky ještě nepříliš zřetelné? To jsou otázky, jejichž zodpovězení bychom chtěli věnovat první ze série článků o duševním zdraví. Jak na tom tedy opravdu jsme?
V roce 2011 bylo celkem ukončeno 36 650 hospitalizací, zatímco v roce 2022 kleslo toto číslo na 25 318, což představuje pokles téměř o 31 %. Tato tendence se dlouhodobě projevuje v oblasti Psychiatrie pro dospělé, a to jak v hospitalizacích krátkodobých (do 3 měsíců), střednědobých (od 3 měsíců do půl roku), tak i dlouhodobých (více než půl roku).
Podobný významný pokles lze pozorovat i v kategorii střednědobých a dlouhodobých hospitalizací u dětí a dorostenců, kde v případě dlouhodobých hospitalizací došlo mezi lety 2011 a 2022 k propadu o 82 % (z 113 na 16).
Kde však situace není dlouhodobě podobně pozitivní je v oblasti krátkodobých hospitalizací dětí a dorostenců, kde v porovnání s ostatními oblastmi dochází mezi lety 2010 a 2022 naopak ke zvýšení, a to až o 75 %.
Pro podrobnější pohled na důvody tohoto vývoje a jeho potenciální dopady doporučujeme článek od Matěje Kučery s názvem "Krize péče o duševní zdraví dětí v České republice– proč nastala a co s ní?".
V souvislosti s tímto vývojem dochází k transformaci psychiatrických nemocnic a léčeben. Ty postupně přeorientovávají svou strukturu, snižují počet lůžek pro dlouhodobou péči a v souladu s potřebami domovských regionů začínají poskytovat péči akutní. V období od roku 2010 do roku 2022 došlo k nárůstu o 690 akutních lůžek, což představuje nárůst téměř o 54 %. Tento nárůst má přímý dopad na dostupnost akutní péče, což potvrzuje i znázornění na grafu níže. Zatímco v roce 2018 muselo 37 % obyvatel České republiky cestovat déle než 30 minut autem k dosažení akutní psychiatrické péče, v roce 2021 toto číslo kleslo k 31 %. Navíc jsou akutní lůžka k dispozici ve všech krajích ČR.
Další oblastí, kde je vidět pozitivní dopad psychiatrické reformy je oblast Center duševního zdraví, kterých od roku 2018 vzniklo již 33 a oproti roku 2018 kdy počet unikátních klientů činil pouze 302, tak v roce 2021 bylo toto číslo 18 krát větší, a to 5 661.[4] Centra jsou mezičlánkem mezi ambulantní psychiatrickou péčí a péčí lůžkovou a jejich cílem je prevence a zkracování hospitalizací i reintegrace dlouhodobě hospitalizovaných do běžné komunity.[5] Vznik těchto center má tak logickou návaznost na snižování dlouhodobých hospitalizací a to jak v ekonomické efektivnosti, tak účinnosti center samotných. Podle dat z Národního registru hrazených zdravotních služeb dochází u pacientů ke snížení počtu hospitalizačních dnů po vstupu do CDZ až o 70 %.[6] Stejný trend ukazuje i graf níže, kde je patrné, že po nástupu pacienta do CDZ, značně klesá počet dnů jeho hospitalizace (zelená část grafu), oproti situace před docházením pacienta do CDZ (fialová část grafu).
Na základě výše uvedených dat a informací, by bylo možné konstatovat, že dostupnost psychiatrické péče a její celková stav, se zřetelně zlepšuju a pravděpodobně bude i nadále následovat pozitivní trend. Dochází k postupnému snižování celkového počtu dlouhodobých hospitalizací. Zatímco je nahrazují nová akutní lůžka, vzniklo mnoho center duševního zdraví (CDZ), které mají pozitivní dopad nejen na dobu trvání hospitalizace a počet ošetřovacích dnů.
V celkovém kontextu by se dalo tvrdit, že dostupnost psychiatrické péče hrazené z veřejného pojištění roste. Což by bylo možné potvrdit i z dat VZP pro náklady vynaložených na psychiatrickou péči, které v období od roku 2017 do roku 2022 vzrostly téměř o 45 %.
Jak uvedla: MUDr. Simona Papežová, předsedkyně Psychiatrické společnosti ČLS JEP a České psychiatrické společnosti, z. s.:
I přes nárůst úvazků a vznik nových služeb přibývá pacientů vyhledávajících psychiatrickou, psychologickou i psychoterapeutickou péči tak významně (jen v psychiatrických ambulancích činí nárůst oproti roku 2010 více než 140 000 pacientů), že kapacita sítě služeb nedostačuje, ambulance jsou přetížené, pracují nad rámec únosnosti, o prevenci vyhoření ani nemluvě. Jsou regiony, kde se nedaří péči zajistit a při odchodu lékaře do důchodu nemá kdo péči o pacienty převzít, což souvisí s personální krizí ve zdravotnictví, která dopadá bohužel i na náš obor.
Z pohledu pacientů se tedy přes pozitivní změny v oboru může skutečnost jevit tak, že dostupnost péče se spíše snižuje a čekací doby se prodlužují. A to ani nezmiňuji dětskou a dorostovou psychiatrii, kde je problém zajištění péče v důsledku nárůstu pacientů ještě palčivější.[7]
Tvrzení paní doktorky je patrné i z dat, která máme k dispozici. V oblasti psychiatrie narostl počet poskytovatelů ambulantní péče za posledních 12 let o 20 ambulancí, tedy o necelé 3 %. U dětské a dorostové psychiatrie došlo dokonce k poklesu o 6 %. Oproti tomu celkové množství pacientů za posledních 12 let narostlo o 30 %.
I samotná centra duševního zdraví se potýkají s překážkami, které by mohly ohrozit ambiciózní cíl mít v České republice do roku 2030 až sto takových center.[8] Jednou z nich je například plánovaná novela zákona o zdravotních službách, která by částečně změnila vymezení center, čímž by vzniklo riziko organizačních i personálních problémů a možné „legislativní kolize“ se zákonem o sociálních službách.[9] Další překážkou může být například administrativní, personální a finanční náročnost, na kterou si stěžují kraje s tím, že bez finanční podpory od EU by takové centra bylo velmi obtížné založit a provozovat.[10]
Řešení není mnoho a většina z nich musí být systémových. Navýšení kapacit je velmi složité za předpokladu, kdy z celkového počtu lékařů, kteří dokončí lékařské fakulty, si jen 2 % volí další specializační studium psychiatrie a z těchto 2 % si ještě jen zlomek zvolí dětskou psychiatrii.[11]
Nejlepším a nejúčinnějším řešením je samozřejmě prevence samotná. I té bychom chtěli věnovat jeden z příštích článků, konkrétně tomu, jakou roli v prevenci mohou hrát digitální nástroje a aplikace, které jsou v poslední době na vzestupu.
Jak ale ulevit přetíženému systému relativně jednoduše, efektivně a v kratším horizontu? Může být alespoň částečná digitalizace řešením? Co znamená digitalizace psychiatrické péče a jaké výhody a nevýhody může přinést? Jaké výsledky měly pilotní projekty telepsychiatrie ve světě? A dokáží tyto nástroje ulevit již tak velmi přetíženému systému? To jsou oblasti, kterým se bude věnovat další článek. Aby vám neutekl, přihlašte se k našemu newsletteru!
