Nikdo se nerodíme zdravotně gramotní: jak systematicky zvyšovat zdravotní gramotnost?

Mnozí lékaři poukazují na dva časté problémy v péči o zdraví Čechů: 1) mnoho z nás nežije nejzdravějším životním stylem, což vede k preventabilním onemocněním souvisejícím například s nezdravou výživou a nadváhou, konzumací alkoholu či například nedostatkem pohybu, a 2) Češi využívají systém zdravotní péče méně optimálně, než by mohli (mnoho lékařů zdůrazňuje zbytečné návštěvy urgentních příjmů). Toto jsou objektivní problémy, se kterými se musíme vypořádat, ale zároveň je třeba poukázat na jednu ze spojovacích linek obou problémů: zdravotní gramotnost a její formování v průběhu života, na kterém se podílí mnoho faktorů.

Kde vzniká zdravotní gramotnost?

Zdravotní gramotnost je schopnost nalézat, chápat, posuzovat a prakticky využívat informace o zdraví a zdravotní péči tak, aby člověk dokázal přijímat informovaná rozhodnutí ve prospěch svého zdraví. Nejde jen o získávání znalostí, ale i o dovednost orientovat se v různých zdrojích informací, rozpoznat rizika, volit vhodné zdravotní postupy a rozumět systému zdravotní péče. Význam zdravotní gramotnosti byl zřetelně zdůrazněn během pandemie COVID-19, kdy lidé museli čelit množství často protichůdných a rychle se měnících informací, často i z oficiálních zdrojů. Zdravotní gramotnost vzniká rozvojem obecných (např. komunikačních a kognitivních) i specifických dovedností (např. schopnost rozumět zdravotnickým pojmům, příbalovým letákům či pokynům lékaře) prostřednictvím výchovy ke zdraví, podpory zdraví a aktivní politiky napříč celou společností, včetně vzdělávacího systému či zaměstnavatelů. Podle WHO se zakládá na souboru kognitivních a sociálních schopností, které umožňují získat, vyhodnotit a vhodně aplikovat zdravotní informace v každodenním životě.

Často používaný dotazník HLQ, který zkoumá zdravotní gramotnost, zahrnuje 9 oblastí, včetně pocitu porozumění ze strany zdravotního personálu, schopnosti se aktivně starat o vlastní zdraví, aktivně komunikovat s poskytovateli péče a schopnosti se dobře orientovat v systému zdravotní péče:

Jak na tom ve zdravotní gramotnosti jsme?

Z evropského srovnání (M-POHL HLS19) vyplývá, že těsná většina obyvatel zúčastněných zemí vykazuje dobrou (excelentní či dostatečnou) úroveň zdravotní gramotnosti (v posledním šetření šlo o celkově 55 %). V Česku docházelo v uplynulých letech k určitým výkyvům, nicméně poslední šetření z konce roku 2020 signalizuje zlepšení: 10 % Čechů vykazovalo excelentní, 43 % dostatečnou, 34 % problematickou a 13 % neadekvátní zdravotní gramotnost. Znamená to, že poprvé v rámci sledování převažovali lidé s uspokojivou (tedy excelentní či dostatečnou) úrovní zdravotní gramotnosti, byť v téměř paritním poměru 53 : 47 %.

Zajímavým zjištěním je, že se proměnila souvislost s věkem – zatímco dříve měla starší populace nižší zdravotní gramotnost, v novějším měření se zdravotní gramotnost s věkem zvyšovala. Pozitivní vazba byla potvrzena se sociálním statusem a s pravidelnou pohybovou aktivitou, jak ukazují grafy níže. Roli sehrála patrně i pandemie COVID-19, která obyvatele (a zejména seniory) donutila se více zajímat o zdravotní témata. Celkově se tak ČR řadí v současnosti do průměru evropského žebříčku, s vyhlídkou na další systematické zvyšování zdravotní gramotnosti.

Podle českých dat z roku 2016 vidíme, že zdravotní gramotnost je spíše horší u sociálně slabších a vyloučených obyvatel, obyvatel s nižším vzděláním a těch, kteří jsou již nyní v horším zdravotním stavu.

Podle novějšího šetření se zdá, že rostoucí věk je již slabším prediktorem horší zdravotní gramotnosti, ale z českých i evropských výsledků, které jsou k dispozici, je zřejmé, že právě podpora zdravotní gramotnosti zranitelných skupin obyvatel by měla být prioritou.

Co to znamená pro české zdravotnictví?

Ačkoliv pozorujeme pozitivní trend, je klíčové si uvědomit, že s dostatečnou zdravotní gramotností se nikdo nerodíme a na její formování má vliv mnoho faktorů, včetně prostředí, ve kterém vyrůstáme, studujeme a pracujeme. Pro to, abychom mohli žít zdravější život a zároveň využívali efektivně systém zdravotní péče, potřebujeme ucelený rozvoj zdravotní gramotnosti v Česku (jak u laické, tak také u odborné veřejnosti). Právě zdravotní gramotnost zdravotnického personálu je netriviální záležitostí, a to i vzhledem k postojům českých zdravotníků, např. v oblasti očkování.

V průzkumu 1.477 zdravotníků z prosince 2023, který realizovali autoři z Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol, vyplývají překvapivé závěry: 17% zdravotníků nepovažuje očkování proti chřipce pro zaměstnance či studenty ve zdravotnictví za důležité, byť chrání pacienty, kteří jsou v ohrožené skupině, a 23% zdravotníků považuje očkování proti chřipce “za zbytečnou chemii, kterou nechtějí do svého těla.” Toto může (kromě dalších faktorů) vést ke skutečnosti, že některá očkování proti chřipce či onemocnění covid-19 svým pacientům nenabízí velká část praktických lékařů, ani pokud k tomu existují odborná doporučení.

Doporučení ke zvýšení zdravotní gramotnosti

Potřebujeme mnoho komplementárních změn. Jednou z nich je integrovaný přístup ke zdravotní gramotnosti napříč společností. Zdravotní gramotnost není úkolem jen pro zdravotnictví samotné, ale vyžaduje zapojení mnoha aktérů: od rodiny, škol a zaměstnavatelů, přes média a neziskový sektor až po zdravotnické instituce a stát. Aktivní roli mohou hráti i pacientské organizace, které by měly hrát důležitou roli v reflexi potřeb pacientů a srozumitelnosti zdravotního systému, abychom se v něm všichni mohli co nejlépe orientovat.

• Je nutná vhodná komunikace napříč věkovými skupinami. V komunikaci důležitých poznatků je potřeba využívat adekvátní komunikační kanály a srozumitelné materiály - málokterá veřejná instituce je v tomto skutečným premiantem a ke většině populace se důležité informace nemusí dostávat vhodnou formou. Toto zahrnuje využití nekonvenčních médií, např. sociálních sítí a vlivných veřejných osobností v komunikaci k mladší generaci, a potřebu komunikace přiměřeným, netechnickým jazykem všem věkovým skupinám. Informační a edukační kampaně by měly zároveň mít stanoveny konkrétní cíle, být pilotně testovány a vyhodnocovány (nestačí hodnotit počit shlédnutí či vytištěných materiálů).
• Je potřeba zohlednit sociální a ekonomické faktory, které přispívají k nižší zdravotní gramotnosti. Lidé s nižším socioekonomickým statutem mohou mít ztížený přístup k ověřeným informacím či méně možností, jak je uplatnit v praxi (např. omezené zdroje na preventivní prohlídky, placenou rehabilitaci apod.). Tomuto se ve větším detailu věnoval i náš předchozí text. Je proto nezbytné systematicky podporovat nejzranitelnější skupiny, aby se i k nim dostávaly informace, které mohou reálně využít.
• Souvislost s úrovní vzdělání je stále důležitá (ale ne jediná). Ačkoliv poslední data naznačují, že s rostoucím vzděláním nemusí nutně růst i zdravotní gramotnost, vzdělání zůstává jedním z klíčových faktorů v boji proti dezinformacím a v celkovém porozumění zdravotním tématům. Zařazení vzdělání v oblasti zdravotní gramotnosti na všech úrovních vzdělání, a to nejen na úrovni teoretických znalostí, ale i praktických dovedností (např. orientace v systému zdravotní péče, pomoc blízkým s duševním či chronickým onemocněním, dovednosti první pomoci a mnoho jiných), by mělo být prioritou. Svou roli by měly hrát základní, střední i vysoké školy a zaměstnavatelé v průběhu aktivního života člověka.
• Podpora kritického myšlení a eliminace dezinformací zůstává i nadále klíčovým úkolem nejen pro zdravotnictví, ale celou naši společnost. Pandemie COVID-19 jasně ukázala, jak rychle se mohou šířit protichůdné a nepravdivé informace. Umět kriticky posoudit, odkud informace pocházejí a zda jsou relevantní, je proto zásadní. Tato dovednost musí být součástí nejen školních vzdělávacích programů. Zdravotnická zařízení, veřejné instituce i média mají odpovědnost za srozumitelnou, transparentní a ověřenou komunikaci a měly by k tomu mít adekvátní lidské a finanční zdroje.
• Uživatelsky přívětivý systém zdravotní péče může přispívat ke snazší orientaci a navigaci ze strany pacientů. Jedním z důvodů, proč část populace vykazuje nižší zdravotní gramotnost, může být i složitá struktura zdravotního systému. Pacienti často nevědí, na koho se obrátit, jak optimálně využívat zdravotní služby a jak efektivně komunikovat s lékaři a dalšími zdravotníky. Srozumitelné a jednoduché návody, dostatek průvodních informací a přehledné digitální nástroje (např. portály pro pacienty) mohou snížit bariéry a umožnit lidem lépe se v systému lépe orientovat i rozhodovat o vlastním zdraví.
• Zdravotní gramotnost má dopad i na ekonomickou udržitelnost zdravotnictví. Lidé s nižší zdravotní gramotností častěji pozdě vyhledají odbornou pomoc, nedodržují léčebný režim nebo nadužívají urgentní a specializovanou péči, což zvyšuje náklady pro všechny z nás. Ačkoliv nejsou přesná data k dispozici, z počtu preventabilních a léčbou odvratitelných úmrtí, která indikují data OECD (35 tisíc ročně), můžeme odhadovat, že nízká zdravotní gramotnost způsobuje neefektivity v řádu desítek miliard korun ročně.  
• Neustálý monitoring a vyhodnocování opatření je klíčové pro zvyšování zdravotní gramotnosti. Zlepšení, které se ukázalo v roce 2020, je sice pozitivní, ale je třeba gramotnost a jeho determinanty sledovat dlouhodobě. Systematický výzkum a opakovaná měření (včetně účasti ČR v mezinárodních srovnáních) ukážou, zda se pozitivní trend udrží, a pomohou optimalizovat další kroky – např. v rámci potenciálního Národního programu rozvoje zdravotní gramotnosti.

Zdravotní gramotnost je jedním z klíčů k budoucímu úspěchu českého zdravotnictví

Zdravotní gramotnost je dynamický ukazatel, který se může posouvat v různých směrech v závislosti na socioekonomických faktorech, demografickém složení obyvatel, vzdělání, stavu zdravotních služeb a vnějších okolnostech (jako byla pandemie onemocnění covid-19). České zdravotnictví tak bude potřebovat nejen udržet aktuální pozitivní trend, ale především rozšířit povědomí o tom, že zdravotní gramotnost je proces, který začíná u dětí, pokračuje v dospívání, a trvá po celý život. Ukazuje se totiž, že zdravotně gramotná společnost je nejen zdravější, ale může lépe využívat omezené lidské a finanční zdroje, které ve zdravotnictví máme. Zároveň se zvyšováním zdravotní gramotnosti je potřeba přemýšlet i nad mnoha dalšími faktory, které mohou ovlivnit optimální cestu pacienta systémem a jeho zdravotní stav.