Až 38 % lékařů fakultních nemocnic podalo výpověď z přesčasů. Celkem přesčasy vypovědělo až 6000 lékařů [1]. Tyto razantní vlny mezi zdravotníky byly odstartované poměrně nenápadným pozměňovacím návrhem podaným v červnu 2023 k vládou předložené novele Zákoníku práce [2], která se původně zdravotnictví ani netýkala. O dosavadním stavu a problémech, které budeme muset řešit, píše Aneta Bernardová.
Primárním cílem původní novely zákoníku práce byla transpozice práva Evropské unie, zahrnující třeba zakotvení povinnosti zaměstnavatele zdůvodnit odmítnutí žádosti o home office či změny týkající se dovolené z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr [3]. Až při projednávání ve Sněmovně k novele zákoníku práce přibyl pozměňovací návrh skupiny poslanců, který do zákoníku práce doplnil institut tzv. “další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví”. Tím se do právního řádu vrátila úprava podobné té, která už u nás historicky platila mezi lety 2008 a 2013, a totiž možnost rozšířeného sloužení přesčasů specificky pro zdravotníky.
Pokud by takový návrh byl předložený samostatně a k diskusi o něm by byla přizvaná odborná veřejnost, dá se předpokládat, že by v této podobě nebyl schválen. Skupina předkladatelů ale využila nikoli výjimečného postupu, kdy důležitou změnu “přilepili” formou pozměňovacího návrhu k vládnímu návrhu novely zákoníku práce. Přijetí vládní novely zákoníku práce bylo nutné, protože jí stát reagoval na povinnost adaptovat náš právní řád na evropské předpisy a s touto povinností jsme už byli ve skluzu. Na první pohled nenápadný pozměňovací návrh skupiny vládních poslanců byl přijatý spolu s řadou dalších pozměňovacích návrhů a teprve poté se odborná veřejnost dozvěděla o významu této změny a začala ji kritizovat.
„Best practice“ legislativního procesu je přitom opačná. Ideální je navrhovat důležité změny v návrzích připravených ministerstvy – nikoli poslanci, jako tomu bylo zde – protože takové návrhy prochází tzv. meziresortním připomínkovým řízením. V něm se k návrhům vyjádří důležití stakeholdeři a lze vychytat a upravit změny, které jsou kontroverzní a není na nich shoda. To se zde nestalo a byl to pravděpodobně kámen úrazu, který odstartoval bouři, jejíž důsledky nyní vidíme v masových výpovědích přesčasů mezi zdravotníky.
Dosavadní stav
Co vlastně skupinu poslanců vedlo k předložení návrhu na rozšíření přesčasů ve zdravotnictví? Přesčasová práce byla doposud upravena tak, že 150 hodin přesčasů ročně mohl zaměstnavatel lékaři nařídit, vše navíc bylo možné pouze na základě dohody – lékař s tím musel souhlasit. Celkově se bylo možné dohodnout na 416 hodinách přesčasů ročně navíc [4].
Je ale veřejným tajemstvím, že tento limit počtu přesčasů, nastavený zejména kvůli ochraně zaměstnanců, byl ve zdravotnictví běžně obcházen. Nejčastěji tak, že s lékařem – zaměstnancem – uzavřela nemocnice zároveň dohodu o práci konané mimo pracovní poměr. Tím bylo možné obejít omezení počtu přesčasů v běžném zaměstnaneckém poměru – práce navíc se zkrátka vykonala v rámci dohody o práci konané mimo pracovní poměr a ne v hlavním zaměstnaneckém vztahu.
To je samozřejmě problematické nejen z důvodu přetěžování lékařů. Takový postup je i na hraně legality. Zákon totiž zapovídá možnost vykonávat stejnou práci u jednoho zaměstnavatele ve dvou pracovněprávních vztazích [5]. Nemocnice toto omezení kreativně obcházejí, například tím, že v základní pracovní smlouvě vymezí náplň práce jako poskytování zdravotní péče kromě služeb a dohodu o pracovní činnosti naopak uzavře na služby na pohotovosti [6]. Ani to není právně v pořádku, protože fakticky jde o stejnou náplň práce. Přesto se tak však děje a toto obcházení až porušování zákona se přehlíží, částečně z obav, že jinak by zkrátka nebylo dost lékařů a došlo by k ohrožení poskytování zdravotní péče.
Novela zákoníku práce
Oproti tomu, co bylo často prezentováno v mediálních zkratkách a headlinových titulcích, neznamenala kontroverzní novela, která odstartovala protesty lékařů, rozšíření povinnosti lékařů sloužit přesčasy. Stále platí, že nařídit přesčasy může zaměstnavatel jen v rozsahu 150 hodin ročně. Zdvojnásobuje se však rozsah hodin, u kterých se na práci přesčas může zdravotník se zaměstnavatelem dohodnout. U pracovníků ve zdravotnictví by tedy nově bylo možné ročně odsloužit 832 hodin dohodnutých přesčasů místo dosavadních 416.
Cílem návrhu tedy nebylo zavést novou povinnost přesčasů pro lékaře a donutit je pracovat ještě více než doposud. Šlo spíše o legalizaci stavu, který nyní existuje, a funguje na hraně zákona. Novela obsahuje i určitou snahu o ochranu zdravotníků před tím, aby byli zaměstnavatelem nuceni k další práci přesčas. Dohody o další dohodnuté práci přesčas musí být uzavřeny písemně, lze je kdykoli vypovědět, zaměstnavatel nesmí zdravotníka k souhlasu s přesčasy nutit ani ho nijak trestat, pokud na ně nebude chtít přistoupit. Přesto je asi zřejmé, že kolegialita a snaha udržet oddělení v chodu budou pro mnoho zdravotníků činit odmítnutí dalších přesčasů velmi obtížné.
Řešit nevyhovující až alarmující situaci s nedostatkem a přetížením lékařů tím, že jejich přetížení legalizujeme, každopádně není optimální. Navíc tím lékařům bereme silný argument proti tlaku zaměstnavatele na (dobrovolné) vykonávání přesčasů a služeb, a totiž, že jde o obcházení zákona. S legalizací dalších přesčasů a služeb tento argument padá.
Máme řešení?
Vzhledem k protestní bouři, kterou novela vyvolala, se zdá, že bude v nejbližších týdnech změna zrušená a vrátíme se k původní úpravě přesčasů [7]. Jedná se jistě o dobrý signál v tom smyslu, že významné změny dopadající na zdravotníky mají být s nimi projednávány, a ne předkládány pokoutně formou nenápadných pozměňovacích návrhů. Jestli ale zrušení této změny povede k uklidnění a hlavně vyřešení situace je více než sporné.
Vzhledem k tomu, že kontroverzní novela směřovala pouze k legalizaci již existující přesčasové praxe, dá se čekat, že fakticky se toho příliš nezmění – krom toho, že se služby a přesčasy vrátí zpět do šedé zóny.
Další čtení
Reference
[1] Zdravotnický deník. (2023) Praha: přesčasy vypovědělo 18 až 38 procent lékařů. [online] Dostupné zde: https://www.zdravotnickydenik.cz/2023/11/praha-prescasy-vypovedelo-18-az-38-procent-lekaru/.
[2] Sněmovní tisk č. 423. (2023). [online] Dostupné zde: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=423.
[3] Poslanecká sněmovna. (2021) Stenografický protokol [65. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]. [online] Dostupné zde: https://www.psp.cz/eknih/2021ps/stenprot/065schuz/s065040.htm#r10.
[4] Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, dostupný např. zde: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262.
[5] Mladí lékaři. (2022). Přesčasová práce, přesčasy ve zdravotnictví, příplatky za přesčasy. [online]. Dostupné zde: https://mladilekari.cz/2022/08/11/prescasova-prace-prescasy-ve-zdravotnictvi-priplatky-za-prescasy/.
[6] Mladí lékaři. (2022). Přesčasová práce, přesčasy ve zdravotnictví, příplatky za přesčasy. [online]. Dostupné zde: https://mladilekari.cz/2022/08/11/prescasova-prace-prescasy-ve-zdravotnictvi-priplatky-za-prescasy/.
[7] iROZHLAS. (2023) Návrat ke staré přesčasové politice nic nevyřeší. Zákon se bude dál obcházet, tvrdí šéf lékařských odborů. [online] Dostupné zde: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/lekari-prescasy-nemocnice-zdravotnictvi_2310081156_mst.
