V některých zemích pacienti platí fixní poplatek za návštěvu lékaře. Příkladem může být 90 Kč regulační poplatek za využití pohotovostní služby v Česku. Spoluúčast může mít ovšem i formu konkrétního procenta z celkových výdajů za zdravotní služby, jako je tomu například v USA nebo ve Švýcarsku. Primárním cílem finanční spoluúčasti je donutit pacienta se zamyslet, jestli zdravotní péči vlastně vůbec potřebuje. Na rozdíl od fixního poplatku, procentuální spoluúčast si také klade za cíl pacienta přimět k výběru levnějšího poskytovatele a případně i zdravotního zákroku (např., amalgámová versus bílá plomba).
Procentuální spoluúčast teoreticky dává smysl, realita je ovšem mnohem složitější. Hlavním problémem procentuální spoluúčasti je nepředvídatelnost celkových výdajů za zdravotní péči—a tím pádem i pacientovy spoluúčasti—z důvodu nepředvídatelnosti mnoha zdravotních výkonů. I dlouho plánované operace mívají komplikace, a v těchto případech je pak zdravotní péče o pacienta mnohem intenzivnější, a tím pádem i dražší. V USA jsou pacienti díky vysoké míře spoluúčasti a astronomickým cenám zdravotních výkonů vystaveni ohromnému finančnímu riziku. To koneckonců dokládá i fakt, že přibližně jeden ze čtyř dospělých Američanů—včetně těch pojištěných—se topí v dluzích z důvodu využití zdravotní péče.
V konečném důsledku tedy spoluúčast odvozená zpětně jako dané procento z celkových výdajů za zdravotní péči především vystavuje pacienty finančnímu riziku (před kterým je má pojištění chránit) spíše, než by je vedla k promyšlenému výběru zdravotních poskytovatelů či služeb. Aby tedy zdravotní pojištění v USA začalo opět plnit svoji primární společenskou funkci ve smyslu ochrany pojištěných před finančním rizikem, nedávno jsme s dvěma brilantními kolegy představili nový model finanční spoluúčasti; tzv., „episode-based cost-sharing“ [spoluúčast vztažená k epizodě zdravotní péče].
Klíčovou myšlenkou našeho modelu je procentuální spoluúčast pacientů odvodit před poskytnutím zdravotních služeb od cen očekávaných výkonů (ve smyslu statistické střední hodnoty) v průběhu epizody zdravotní péče (např., porod dítěte). Takto dopředu garantované ceny by mohly vnést do amerického zdravotnictví nové tržní mechanismy (ač ty mají ve zdravotním sektoru značné limity), ale především ochránit pacienty před finančními nesnázemi z důvodu neočekávaných komplikací zdravotních výkonů, které pacient může stěží ovlivnit.
Pro české zdravotnictví má tento nový model spoluúčasti malé uplatnění. Může však sloužit jako odstrašující příklad a důkaz toho, že plošná procentuální spoluúčast může přinést více škody než užitku.
.png)
