V minulé analýze na téma problémů sociálně-zdravotního pomezí v terénních službách jsme se soustředili především na oblast terénních služeb dlouhodobé péče a jejich srovnání s rozvinutými systémy terénní dlouhodobé péče. Z analýzy bychom velmi zkratkovitě mohli připomenout závěr, který říká:
Terénní služby dlouhodobé péče v ČR jsou suboptimálně využívané, v relativním vyjádření podfinancované, avšak politickými proklamacemi často užívané.
Zdravotnický deník přinesl 28.03.2024 ve svém textu o plánované podpoře terénních služeb z resortu zdravotnictví:
„Za důležitou oblast, které by se měla věnovat pozornost, považuje ministerstvo domácí péči, kde by podle něj mělo dojít až k o dvě procenta vyššímu růstu než bude průměr, přičemž by bylo vhodné zapracovat na zlepšení regionální dostupnosti. K diskuzi pak je podpora dopravy u domácí péče, zohlednění mimořádně nákladných pacientů v domácí paliativní péči či podpora domácí péče provázané s terénní sociální službou.“
Z pohledu IEZ lze konstatovat, že podobné návrhy jsou velmi pozitivním signálem pro segment dlouhodobé péče. Především zmínka o podpoře domácí péče provázané s terénní sociální službou. Finanční motivace poskytovatelů ve spojení s odbouráváním byrokratických kapacit musí jednoznačně vést ke zvyšování kapacit segmentu a nevyhnutelné integraci služeb terénní dlouhodobé péče.
V druhé části analýzy jsme se chtěli věnovat širšímu mezinárodnímu srovnání v oblasti dlouhodobé péče o seniory, abychom nevzbudili dojem vyvozování návrhů na národní úrovni na základě jednoho datového výstupu (Long term care report 2021 z první části analýzy). Následující data pochází z poslední publikace Health at a Glance (OECD 2023) a nástroje European Quality of Life Surveys (EQLS 2016).
Prvním grafickým srovnáním je počet pracovníků služeb dlouhodobé péče na 100 obyvatel nad 65 let – jde o srovnání dat z roku 2011 a 2021. Z grafu je na první pohled viditelné, že ČR se pohybuje hluboko pod průměrem OECD24, i když jsme byli schopni za 10 let zlepšit daný indikátor o 0,3 p.b., což je ve světle budoucího demografického vývoje opravdu nedostatečné. Na druhou stranu již zmiňované západní státy (Dánsko, Nizozemsko) se potýkají s výrazným poklesem v rámci indikátoru. Největší nárůst v rámci indikátoru vykázaly státy jako Korea, Japonsko, Izrael a Německo.
Co nám však takový indikátor může napovědět? Kromě demografické situace, která je velmi těžko měnitelnou proměnnou ve vyspělých ekonomikách, můžeme daný indikátor ovlivnit optimálně rozvinutým trhem služeb dlouhodobé péče, jenž se projevuje dostatečným/optimálním počtem pracovníků. Je samozřejmě otázkou, co je optimální počet pracovníků na 100 obyvatel, ale 50 % průměru OECD24 to určitě není.
Nedostatečný počet pracovníků v tomto indikátoru tedy podává obraz nerozvinutých služeb, které jednoduše nejsou připraveny asistovat neformálním pečujícím. Ti se poté ocitají pod zbytečným tlakem bez dostatku formálních služeb. Výsledek již všichni známe – časté vyhoření neformálních pečujících, tlak na lůžková zařízení, sociální hospitalizace ve zdravotnických zařízeních apod.
Abychom nebyli pouze negativní, je potřeba vyzdvihnout, že dle kalkulací OECD z roku 2018 se pracovníci dlouhodobé péče v průměrné hodinové mzdě dostávají na 83 % průměrné mzdy v dané ekonomice. V tomto indikátoru jsme na tom lépe než průměr OECD28 zhruba o 10 p.b., což řadí ČR na úroveň Dánska a před Belgii. Je však pravděpodobné, že tato výše výdělku je hnána celkovým nedostatkem pracovníků na pracovním trhu v ČR.
Zajímavým prvkem tohoto mezinárodního srovnání je nižší výdělek pracovníků v terénních službách, který může být kompenzován větší flexibilitou a rozmanitostí v rámci výkonu péče či menší efektivitou než pobytová péče (kvůli přejezdům mezi pacienty).
Další zajímavou datovou sadu představuje graf zabývající se podílem neformálních pečovatelů v populaci obyvatel 50 let a více. Data vychází z projektu SHARE, z kterého jsme zde již data představovali. Zde je zajímavým faktem, že v ČR můžeme sledovat vyšší podíl pečovatelů, kteří se o své blízké starají na denní bázi. Oproti Dánsku je tento podíl dvojnásobný a je vyčíslen na 5 p.b. U Nizozemska se jedná o rozdíl 2 p.b. a u Belgie pouze 1 p.b. Pokud budeme brát v potaz zjištění z předchozích grafů, můžeme odhadovat, že tento rozdíl je způsoben nedostatečným pokrytím formálních služeb.
Při dostatečném pokrytí formálních služeb bychom totiž teoreticky měli sledovat vyšší podíl „weekly carers“, pro které není péče o svého blízkého jedinou a všeobjímající činností (mohli by třeba zvládat i práci na zkrácený úvazek apod., což by mohlo vést ke snižování rizika vyhoření). Další možností je taktéž vyšší podíl denních pečujících z důvodu větší náročnosti péče – tzn. více lidí s vysokým stupněm nesoběstačnosti v domácím prostředí (opět z důvodu nedostatečných formálních kapacit, které jsou prokazatelné v minulé části analýzy).
Na tuto otázku nám může pomoci dotazník EQLS, díky kterému můžeme sledovat trendy ve vnímání určitých otázek napříč celou Evropou. Prvním dotazem bylo, jestli je korupce běžná ve službách dlouhodobé péče v mém okolí. ČR zde obsadila v datech z roku 2016 šestou příčku z 29 zemí. Bohužel z toho špatného konce. V rámci vnímání korupce ČR předčily pouze státy jako Rumunsko, Litva, Maďarsko, Řecko a Kypr. Taková statistika není opravdu nijak líbivá. Na druhou stranu je dost možné, že jde o systémový důsledek chronicky nedostatečných kapacit, což klienty a pacienty vede do spárů šedé zóny.
Lépe nedopadla ani oblast vnímání expertízy a profesionality personálu v oblasti dlouhodobé péče – tentokrát jde o 4. místo z 29 sledovaných států – opět ze špatného konce. Horší mínění o profesionalitě personálu měli pouze na Kypru, v Bulharsku a Itálii. Absolutně nejhorším ukazatelem se však stala oblast vnímání osobního přístupu v rámci služeb dlouhodobé péče – tam dopadl hůře již pouze Kypr.
Jednoduchým shrnutím by se tedy daná data dala interpretovat zhruba takto:
Všechny tyto ukazatele potvrzují zjištění z první části analýzy, a to že služby dlouhodobé péče jsou v ČR suboptimálně rozvinuté – v pobytové i terénní formě. Díky tomu segment čelí zbytečným tlakům a pečující jej vnímají opravdu špatně. Právě proto se v dalších dílech budeme i nadále snažit přinášet data, návrhy ke zlepšení a nové pohledy k tomuto tématu.
