Peter Attia v knize Outlive představuje koncept „healthspan“, který by se dal do češtiny poměrně krkolomně přeložit jako „délka života ve zdraví“. Pokud chceme jako společnost dosáhnout maximalizace této veličiny, je nutné změnit pohled na to, jakým přistupujeme k poskytování zdravotní péče a podpoře zdraví. V současném pojetí medicíny (kterému Attia říká „Medicine 2.0“ jakožto nástupci generace „1.0“ v hippokratovské tradici) jde především o léčbu onemocnění, ochranu před infekcemi a management chronických chorob. „Medicine 3.0“ pak představuje myšlenkový skok směrem k proaktivnímu přístupu, který sleduje rizikové faktory pacienta a snaží se předcházet výskytu závažných chorob. Pokud by se tato vize naplnila, bylo by možné v mnoha případech odsunout výskyt infarktů, rakoviny či diabetu o několik let a prodloužit tak dobu, kdy je jedinec ušetřen chronického utrpení. Jak si ukážeme v tomto textu, kvalita života je ještě o něco složitější koncept.
Objektivní definice toho, co člověk považuje za „kvalitní život“, je zcela jistě chiméra. I přesto se však různé instituce a výzkumníci snažili v minulých desetiletích přinést různá pojetí konceptu QoL („quality of life“) tak, aby se dal vývoj této veličiny systematicky monitorovat. WHO definuje QoL jako „vnímání jedincova postavení v životě v kontextu kultury a systémů hodnot, ve kterých žijí, a ve vztahu k jejich cílům, očekáváním, standardům a obavám“.
V jednom z nejcitovanějších článků konceptualizujících kvalitu života od Dienera a Suha (1997) se kvalita života dá posuzovat pomocí „objektivních“ sociálních indikátorů, subjektivních sebehodnocení či míry uspokojování ekonomických potřeb jedinců. První kategorie má význam především na úrovni hodnocení celých společností či regionů (z hlediska dostupné infrastruktury, kriminality atp.); třetí kategorie může být vhodným nástrojem pro hodnocení hospodářského rozvoje. V kontextu zdravotní péče je tedy především zajímavá druhá kategorie, která se dá souhrnně označit jako „subjective well-being“ (SWB).
Koncept SWB má svůj filosofický základ v učení Jeremyho Benthama, jenž založil tradici utilitarismu. Mezi jeho komponenty patří spokojenost s vlastním životem, míra pozitivních emocí a míra negativních emocí. Měříme-li QoL tímto způsobem, nezajímá nás tolik, v jakých materiálních podmínkách se jedinec nachází, ale jak svoje podmínky zpracovává emočně a kognitivně. Tento přístup je poměrně široce používaný, nicméně má také své nedostatky—sebehodnocení všech druhů jsou náchylná ke zkreslením, která komplikují validitu vědeckých zjištění. Proto je vhodné v určitých případech kombinovat subjektivní měření např. se zmíněnými objektivními indikátory, které mohou doplnit důležitý kontext—např. zda se díky léčbě či zdravotnické technologii daří udržet jedince v ekonomické aktivitě. Všechna pojetí kvality života jsou ale v konečném důsledku založeny na notné míře subjektivity, kterou musíme počítat jako jednu z klíčových limitací našeho poznání.
Budeme-li se soustředit na koncept QoL ve stylu SWB, máme k dispozici několik dostupných a validovaných nástrojů k jeho měření. Jedním z nich je WHOQOL, jehož výhoda spočívá v jeho přenositelnosti do různých kulturních prostředí (není zatížen tzv. „WEIRD“ specifiky). Základní verze nástroje obsahuje 100 položek (proto se jmenuje WHOQOL-100); zkrácená verze WHOQOL-BREF sestává z 26 položek. Mapuje např. míru bolesti, úroveň energie, pozitivní emoce, zvládání běžných denních aktivit, kvalitu osobních vztahů nebo příležitosti pro rozvoj dovedností.
Dalším široce používaným nástrojem je EQ-5D-3L, který používá kromě klasického dotazování také tzv. vizuální analogové škály. Respondenti nejprve uvedou, zda mají v dané oblasti žádné/nějaké/extrémní problémy (např. v pohyblivosti, bolesti či úzkosti). Dále hodnotí svůj zdravotní stav na škále „nejlepší představitelný“ a „nejhorší představitelný“. Po vyplnění dotazníku je možné respondenta zařadit do jednoho z 243 zdravotních profilů, načež je možné pomocí definovaných kritérií sledovat posuny QoL v čase. Tyto vlastnosti má celá řada dalších nástrojů vč. SF-36 nebo EUROHIS-QoL.
Zjištění o kvalitě života nám může být nápomocné v procesu hodnocení různých zdravotních intervencí. Úspěšná zdravotní politika se totiž pozná tak, že zlepšuje životní situaci zasažených osob oproti nezasažené skupině. Na základě randomizace či jiné analytické metody pak můžeme vypočítat efekt daného postupu a posoudit jeho nákladovou efektivitu. Aby se nám poslední zmiňovaný úkol vydařil, musíme umět vyjádřit kvalitu života pomocí peněžních jednotek.
Proto byl na světlo světa přiveden koncept „quality-adjusted life years“ (QALY; alternativně se dá použít i termín „well-year“). Ten je založen na kombinaci přidaných let života a jejich kvalitě—výsledek odpovídá obsahu takto definované plochy, viz Obrázek 4. Instituce zodpovědné za hodnocení zdravotnických technologií a klinických postupů pak stanoví, jakou cenu přikládá jednomu QALY. Pro každou zemi je tato hodnota stanovená odliště; v případě Česka se jedná o 1,2 milionu Kč. (Jako smysluplný se jeví přístup, kdy tato hodnota není fixní, ale odvozuje se od jiných ekonomických indikátorů jako např. per capita HDP.) Pokud daný postup přispívá k prodloužení života ve zdraví za použití menšího množství prostředků, bude typicky považován za nákladově efektivní a např. doporučený k zařazení do veřejného zdravotního pojištění.
Sledování kvality života bude kvůli zvyšující se prevalenci chronických onemocnění do budoucna velmi důležitou činností jak pro lékaře či výzkumníky, tak pro samotné pacienty/občany. Zpřesňování metod měření QoL může přinést lepší porozumění efektivity jednotlivých intervencí a posuzování jejich ekonomické stránky. Především nám fokus na kvalitu života pomáhá uvědomit si to, na čem ve zdravotnictví skutečně záleží—prodlužování doby, ve které můžeme žít šťastně a bez zbytečných strastí.
